Není nic horšího, než když maminka bolestí nemůže ani dýchat a má vedle sebe Emičku, broučka, který potřebuje péči, ještě je moc malý a nechápe ani trochu, co se děje. Davídek už je velký rozumný kluk a v rámci svých možností i pomůže, ale jsou mu 3 roky, potřebuje maminku, potřebuje péči. Takže musí nastoupit tatínek. Naštěstí mohl nastoupit a nastoupil, neptal se a převzal péči. Na začátku jen krátkodobě. Se stupňující se bolestí ale musel fungovat víc a víc. A už jsme to sami nezvládli.
Záchránili mě tam už poněkolikáté. A teď opravdu za 5 minut 12. V 17.00 příjem, v 19:00 na sál. Teď už musí tatínek fungovat na 100%. Naštěstí má po ruce babičku, i druhou a dědu. Je to chaos, když vypadne maminka z funkce, to Vám povím :-) O strachu o ní nemluvě. Ale zvládli a zvládají to bravurně, všichni. Moc jim za to děkuju! Je to úžasný pocit, vědět, že moji dva nejmilovanější jsou v takových rukou, zastanou mě ve všech směrech. Mám obrovské štěstí, že mám takovou úžasnou rodinu. Už se ale moc těším, až budu zase fungovat, až zase naskočím na 100%.
Poučení pro příště - dělat hrdinku a podceňovat bolest se nevyplácí! Ač mám zřejmě vysoký práh bolesti, je někdy potřeba trochu zahrát divadlo, aby se něco začalo dít. Měla jsem velké štěstí, přijít o chvíli později, mohlo být všechno úplně jinak. Ale přišla jsem včas...
