Když se maminka nudí

Když se maminka nudí - peče, vaří, vymýšlí. Maminka se vlastně nikdy nenudí :-)

Kynuté koláče s borůvkami

 

 Pickles - kvašená zelenina (0,5 kg zelí, 0,2 kg mrkve, 0,3 kg cibule, 10 - 12 g soli, kmín, zeleninu nastrouhat, promísit se solí, natlačit do sklenice, zatížit druhou sklenicí s vodou, nechat v temnu pracovat, po 4 dnech je hotovo, přendáme do lednice a konzumujeme - plné vitamínů, které hlavně v zimě potřebujeme, zelenina se může obměnit, vždy je třeba dodržet poměr 1% soli)

Ghí - přepuštěné máslo (máslo necháme rozpustit na mírném planemi v hrnci na plotně a necháme několik hodin "probublávat" na mírném plameni, nakonec sebereme pěnu a přes plátýnko přecedíme do lahve, necháme ztuhnout, v lednici vydrží několik týdnů - nám ale ne, dělám ze 3 másel, vejde se pak akorát do zavařovací sklenice)

Holčičí dopoledne

Když kluci odjedou ráno do školky a do práce, zůstaneme s Emou samy. Před námi celé dopoledne. Co teď? Teď je v plánu holčičí dopoledne :-) Pokud nepotřebuju něco zařídit ve městě, zůstáváme spolu doma a užíváme si. Užívám si každý její pohled, úsměv, pohyb. Užívám si každičkého okamžiku, který spolu trávíme, samy dvě. Většinou jen tak blbneme, válíme se v posteli, Ema má ze mě překážkovou dráhu. Nebo jen sedím v pokojíčku mezi hračkami a pozoruju, jak si maličká hraje. Nepotřebuje, abych si s ní hrála. Stačí ji jen moje přítomnost.

Když začal Davídek chodit do školky, bylo mi hrozně smutno. Hlavně proto, že jedna etapa skončila, vyrostl a začala etapa nová. Ale taky proto, že už s námi nebude tak často. Docela rychle jsem si na to zvykla, tak to prostě je a je to všem ku prospěchu. Davídek má super dopolední program a já mám čas na Emu, můžu se věnovat jenom ji. Těšíme se na Davídka a celé odpoledne pak trávíme všichni společně a společně se těšíme na tatínkův příchod z práce. Je nám spolu krásně...

Na Valentýna

Valentýna neslavíme, to, že se máme rádi, si připomínáme každý den. Objetím, polibkem nebo prostě jenom tím, že jsme spolu a je nám dobře.

Letošní Valentýn připadl na neděli, a to, že nám spolu bylo krásně se mi vrylo do paměti, proto o tom píšu. Byli jsme u babičky Evy a tatínek stříhal stromy. Venku to vonělo jarem a po týdnu rekonvalescence jsem se odvážila vyjít ven a trochu se hýbat. Pomáhali jsme s Davídkem tatínkovi sbírat větvě. Emička spinkala v kočárku, tak jsem ji dala na sluníčko a trochu odkryla, aby si toho příslibu jara taky trochu užila.

Na jabloni jsme našli loňské hnízdo. Nechali jsme ho tam, ukázali Davídkovi. Společně se těšíme, až ho obydlí ptáčci :-)

Kluci se vrhají do všeho po hlavě, Dáda jako správný kluk vlezl na štafle za tatínkem a koukal, jak stříhá. Jímala mě hrůza, tak jsem ho šla přidržet, ale samozřejmě o to neměl sebemenší zájem. Musím se obrnit větší trpělivostí a přestat se tolik bát. Je to ale sakra těžké :-)