Konětopy

Letošní září je neuvěřitelné, takové teplo, tolik horkých dní. Využívám toho. Odhlásila jsem Davídka ze školky a vydala se k pískovně Konětopy. Moc ráda se koupu v přírodě, resp. v přírodním koupališti, kdy večer nevymývám plavky od chloru. A děti zase milují písek, staví hrady a přehrady, přelévají vodu sem a tam - zdroj nekonečné zábavy. Na pláži skoro nikdo až do odpoledne, idylka :-)

Bedřichovský víkend

Hory máme moc rádi. Na začátku září jezdíme už několik let s kamarády do Bedřichova. My jsme teď chvilku vynechali, s o to větším nadšením jsme se letos zúčastnili expedice Hraničná. Nutno podotknout, že s dětmi má tato expedice úplně jiný rozměr :-) Utekli jsme z horkého města a užívali si horského vzduchu a chládku :-)

Sobota patřila výšlapu na Královku, naplánovaných 7 km je pro děti celodenní túra. Cestou nahoru nás mile překvapí dřevěné sochy zvířátek, každých 50 metrů. Děti kopec vyběhnou, ani neví jak :-) Restaurace Královka prošla rekonstrukcí a moc jí to prospělo. Výborná kuchyně a před restaurací opravdu nádherné hřiště. Strávili jsme tam 2 hodiny a děti nechtěly jít pryč.

V Bedřichově jsme si dali kafíčko a zákusek v cukrárně a otestovali další dvě hřiště. Děti padly únavou v 8 hodin a rodiče chvilku po nich :-)

Největší zábavu však klukům poskytla terasa chalupy a dřevo do krbu, které pro ně bylo nejlepší hračkou a vystačili si s ním celé nedělní dopoledne. Dětem stačí ke štěstí strašně málo, mnohem méně, než si my dospělí často myslíme.

Na Hraničnou zase za rok, do Bedřichova určitě dříve, nejpozději v zimě na lyže :-)

Špindlerovské ukončení prázdnin

Vždycky jsem si myslela, že Krkonoše znám. Ano, znám, ale jen z jednoho místa, z Černé hory. Jezdíme tam už strááášně dlouho, poznali jsme se tam s manželem, je to moje srdcovka. Nicméně zbytek Krkonoš vlastně neznám, z každé strany jsou totiž jiné, ale stejně krásné. Špinlerův mlýn jsme dlouho odsuzovali, ale na konci letošních prázdnin jsme si ho zamilovali.

Lobovala jsem dlouho, ale prosadila jsem si ho a našla ubytování v Aquaparku - alternativa pro špatné počasí - nebyla potřeba. Ubytování bylo moc hezké, i když stravování mělo svoje nedostatky.

První den jsme po příjezdu hned vyzkoušeli vodní hrátky a bylo moc spokojení :-) Hlavně Davídek, Emička zatím není náročný klient :-)

Druhý den jsme vyrazili na Medvědín, lanovka je přímo naproti hotelu. Nahoře je krásné hřiště, děti ho měly jen pro sebe a moc se jim líbilo. Když je přestalo bavit (pod nátlakem rodičů), vyrazili jsme na Medvědí stezku. Tady musím podotknout, že Davídek je lenoch, co se chůze týče, takže naplánovaných 9 km byla výzva. Ale omalovávání medvědích symbolů ho hnalo vpřed, stejně jako dozrávající maliny a borůvky a odměna na konci - pastelky a omalovánky za splnění úkolů. Oběd na Horních Mísečkách a večer bazén.

Třetí den jsme vyjeli na Pláně a šli Mechovou stezkou zpátky do Špindlu, opět moc hezky zpracovaná stezka pro děti, na konci odměněná lízátkem a odznáčkem. 7 km v nohách. Navečer opět regenerace v bublinlách a na tobogánu.

Čtvrtý den jsme vyjeli autobusem ke Špindlerově chatě a kolem Bílého Labe sešli zpět. U chaty opět super hřiště, cestou borůvky, maliny, koně a ovečky, samozřejmě koupačka v řece a večer bazén. Opět ca 8 km. Únava už byla značná, Davídek usnul u večeře :-)

Pátý, poslední, den jsme vyzkoušeli bobovku a lanový park. Synek už začal bojkotovat chůzi, než zjistil, že jdeme opravdu jen malý kousek :-) Jsem na něj opravdu moc pyšná, protože všechny tři dny ťapal zodpovědně a ani moc neprotestoval, tatínek pomáhal jen zcela výjimečně. Emička se zase statečně nesla na zádech.

Krkonoše jsou překrásné samy o sobě, ale to obrovské množství aktivit pro děti všeho věku z nich dělá naprosto úžasnou dovolenkovou lokalitu. Už teď se těším na další  ;-)

Letní

  Léto je zvláštní čas, někdy od něj očekáváme až příliš a jsme zklamáni, někdy nás naopak příjemně překvapí.
Je to takové bezčasí, naprosto bez režimu, děti chodí spát podle toho, jak se jim chce, jaké je počasí a co jejich střelená matka vymyslí za akci, za výlet. Můj vnitřní pohon jede v létě na 150% a žene mě vpřed, hlavně, abychom byli co nejvíc venku a co nejvíc toho zažili. Takže dost často trávím večery tím, že vybaluji tašky z výletů a zároveň je plním novými věcmi na další výlet následující den. Každý týden jsme někde jinde, doma se otočíme jen na pár dní - vybalit, vyprat, znovu zabalit. Na vstřebávání zážitků bude čas až později. Někdy si přeji, aby bylo aspoň dva dny ošklivo, abychom zůstali doma. Nicméně ruku na srdce, i výlety v letním dešti jsou krásné... Zní to šíleně, ale mám to ráda. Moc ráda cestuji a poznávám nová místa. Nesnáším stereotyp a přenáším to na svoje děti. Jsou statečné a zvládají to se mnou na jedničku, častá změna postýlek v létě jim, zdá se, nevadí, vyspí se kdekoli, hlavně, že mě nebo tatínka v noci mají vedle sebe. Svoboda na mateřské je úžasná...:-)

Miluju letní horké dny u vody, na koupališti, teplé večery u grilu, u ohýnku, letní procházky po horách a v lesích. Miluju vůni lesa, čerstvě posečené trávy, vůni sklizně, dozrávajícího ovoce a zeleniny, vůni farmářského trhu, který je v létě tak úžasný a tak barevný, nevím, co koupit dřív.

Toto léto jsme strávili krásný týden ve Staňkově u Třeboně.

  

V Rakousku v Korutanech.

Proháněli jsme se na kolech a koukali na svět z výšek. 

Potěšili jsme naší přítomností babičky i dědu a strávili krásné dny v malebných chaloupkách, v Podkrkonoší a v Českosaském Švýcarsku.

Střídali jsme chvíle ve skupinách s ostatními dětmi, s okamžiky, kdy jsme byli jako rodina sami. Ty jsou vzácné, a proto cennější.

Léto je krásný čas, pomalu se chýlí ke svému konci, ještě si ho užíváme, ale upřímně už se těším na podzim. Na jeho barvy a jeho klid, kterým mě vždy naplní potom, co překonám smutek z končícího léta. A taky na ten stereotyp, který sice nesnáším, ale potřebuji ho :-)