Život bez chemie

Máme ji kolem sebe plno, ani to už nevnímáme, jen, co otevřeme oči, už je tady, dýcháme ji, jíme, pijeme, mažeme se jí... chemie. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela tak, jako teď, co se snažím přemýšlet i za ně, Davida a Emu. Snažím se její přítomnost trochu omezit. Nejde to moc, ale aspoň trochu.

Začala jsem u jídla, v obchodech chodím s lupou a čtu. Někde se nestačím divit, ale aspoň to pak nekoupím. Další krok jsou čistící prostředky. Ty moje nové nejsou bez chemie, ale jsou aspoň trochu EKO. Následuje kosmetika, to je velký krok, ale bez něj to nejde - krémy, sprchové gely, šampony. Udělala jsem velkou čistku v koupelnové skříňce a najednou je téměř prázdná. Místo krému a odličovacího mléka kokosový olej, místo sprchového gelu nic nebo jen pár kapek přírodního gelu od Nobilis Tilia a šampon?

Už od listopadu se snažím používat metodu No poo. Tedy mytí vlasů bez chemie, nejlépe sodou a octem, vajíčkem, marockým jílem nebo šampony bez chemie jako je SLS a dalších. Je to metoda pokus omyl a vlasy si musí od chemických šamponů trochu odvyknout. Ale baví mě to....:-)

Nakoupila jsem i první ingredience pro výrobu domácí kosmetiky, ale chybí mi trochu čas a to správné odhodlání. Ale jednou se do toho pustím, určitě!

Do čeho jsem se už ale pustila teď, jsou bylinky a jedlé květiny a traviny. Zatím jen opatrně a polehoučku, ale baví mě to moc. A moje první výtvory?

Fialkový sirup

Sušené sedmikrásky

Zpracovala jsem i oblíbený medvědí česnek a připravila jitrocelový sirup - už jsem vyzkoušela, Emuli na kašel. Zabírá opravdu dobře!

Ať žijí babky kořenářky :-)

5.4.2016 - krásný den

Bylo nádherně, jarní sluníčko, které hřeje a zatím nepálí, první krásný teplý den po dlouhé, i když ne tuhé, zimě. Davídek měl trochu kašel a rýmu, tak zůstal s námi doma. V úterý 5.4. jsme si udělali krásný den. Po tradiční návštěvě trhů jsme vyrazili směr zřícenina Zvířetice. Davídek s měčem, rytíři musí mít meč!

Nemůžu se nabažit té svobody, dělat si to, co zrovna chci a kdy chci. Nelimituje nás ani práce, ani škola. Davídek do školky nemusí. Sebereme se a vyrazíme, kam se nám chce. Proč ne, že? Tohle mi bude chybět, až se vrátím do práce, moc... Ten čas strávený s dětmi je úžasný, úplně obyčejný den a v něm obyčejná chvilka se promění v něco neopakovatelného a nezapomenutelného.

Proběhli jsme se na Zvířeticích, udělali si piknik v trávě, zajeli na oběd na Klokočku, pro dorty do Bakova, nasbírali fialky, odpoledne navštívili kamarády na jejich úžasné zahradě a nasbírali sedmikrásky. Nabažili jsme se sluníčka a hltali ho lačně, jak to jen šlo. Víc takových dní...

Velikonoční lyžování

Je naprosto dokonalé, jediné a jedinečné. Je to poslední lyžování. S dětmi už toho tolik nenalyžujeme, ale velikonoční se snažíme držet. Letos jsme na lyže postavili i Davídka. Naštěstí to vypadá, že sportovní talent zdědil po tatínkovi - na co sáhne, to mu jde :-) (chudák Ema, jestli tuhle část genetické výbavy bude mít ode mě). Tatínek se dmul pýchou, když junior udělal první oblouček a pod kopcem zastavil :-) Stejně jako vloni, začali jsme na Obřím sudu a pokračovali v Bedřichově - malá střediska, pro děti na začátek ideální.



Velikonoce jsme strávili tady. Symbolicky, kde jsme se s Tomášem potkali, kam nás to táhne oba. Tentokrát jsem roli instruktorky převzala já. Moc nám to s Davídkem šlo. I když nevím, kdo byl po té hodině víc unavený :-) Sokolku sjel úplně v pohodě, povětšinou šusem a s přehledem vyjel na vleku sám. Jsem na něj hrozně pyšná! :-)

Boj s nemocemi

Letošní březen byl pro nás ve znamení nemocí. Odstartovaly to vešky, které přinesl Davídek.

Když jsem ještě neměla děti, připadaly mi některé činnosti, které maminky musí dělat, naprosto odporné a představa, že je někdy budu muset dělat mi připadala jako scifi. Když se pak do té situace jako máma dostanu a nemám možnost výběru - prostě to udělat musím, nepřemýšlím nad tím. Přijde mi naprosto přirozené, že to dělám. Až zpětně mi dojde, že to je vlastně to něco, co mi vždycky připadalo strašně odporné :-)



Přesně takové mi vždycky připadalo "odvšivení". Jako opice shrbená s hřebenem u Davídkovi hlavy, vybírajíc ty drobné potvůrky, když se nevyberou všechny důkladně, je to nekonečný kolotoč, vylíhnou se nové a ty nakladou další hnidy. No, fuj. Chudák malý plakal už docela dlouho, že ho svědí hlavička, drbal se. Ale jako nezkušená matka, veškami nepoznamenaná, jsem zběžně prohlédla a nic neviděla. Nutno podotknout, že je neviděla ani zasloužilá maminka a babička Eva, která si vzala dokonce i brýle. Až pak něco ve vlasech přeběhlo a bylo jasno, takže jsme patlali olej a vybírali. Naštěstí mi pomohla pohádka, u které Davídek vydržel a já mohla vybírat. A jako správná hysterická matka jsem všechno ložní prádlo vyprala a vyměnila.

Dva dny na to přišel první pupínek, zvýšená teplota. Hurá, neštovice. Měly je všechny děti ve školce, to by bylo, aby je Dáda nepřinesl. Aspoň to budeme mít za sebou. Je to na dlouho... Naštěstí to snášel brouček celkem dobře, jeden den teploty, dvě noci neklidného spánku a pupínky. Bohužel vešky se rozhodly u nás zůstat, takže nastoupil strojek a vlasy pryč, i s potvůrkama. Však dorostou. Za dva týdny Ema - první pupínek, zvýšená teplota, neštovice vol. 2. Ta to chuděrka odnesla mnohem víc. Vysoké horečky 3 dny, 2 noci bez spánku, výsev úplně všude a hodně. Naštěstí snad jizvičky nebudou.

Velký pátek, ranní probuzení - Davídek klíště za uchem... Pro mě poprvé, nikdy jsem klíště neměla. Ale zvládli jsme, společně s tatínkem po opici :-) jsme ho vyndali. Pár dní pauza a po velikonočním pondělí, Emička v noci horečka a psí kašel, ach jo... Celý týden kašel a teplota. Co se dá dělat, s nemocemi se musí bojovat. Je nám spolu dobře i zavřeným doma, ale když už to je moc dlouho, je to dlouhé. Největším hitem byla houpačka z Ikey, kterou si prosadil tatínek a děti si ji zamilovaly. Trávily v ní dlouhé hodiny, i oba najednou, pomohla nám přežít pupínkovou etapu. Úžasná zábava :-) A teď už konec nemocí...!