Konětopy

Letošní září je neuvěřitelné, takové teplo, tolik horkých dní. Využívám toho. Odhlásila jsem Davídka ze školky a vydala se k pískovně Konětopy. Moc ráda se koupu v přírodě, resp. v přírodním koupališti, kdy večer nevymývám plavky od chloru. A děti zase milují písek, staví hrady a přehrady, přelévají vodu sem a tam - zdroj nekonečné zábavy. Na pláži skoro nikdo až do odpoledne, idylka :-)

Bedřichovský víkend

Hory máme moc rádi. Na začátku září jezdíme už několik let s kamarády do Bedřichova. My jsme teď chvilku vynechali, s o to větším nadšením jsme se letos zúčastnili expedice Hraničná. Nutno podotknout, že s dětmi má tato expedice úplně jiný rozměr :-) Utekli jsme z horkého města a užívali si horského vzduchu a chládku :-)

Sobota patřila výšlapu na Královku, naplánovaných 7 km je pro děti celodenní túra. Cestou nahoru nás mile překvapí dřevěné sochy zvířátek, každých 50 metrů. Děti kopec vyběhnou, ani neví jak :-) Restaurace Královka prošla rekonstrukcí a moc jí to prospělo. Výborná kuchyně a před restaurací opravdu nádherné hřiště. Strávili jsme tam 2 hodiny a děti nechtěly jít pryč.

V Bedřichově jsme si dali kafíčko a zákusek v cukrárně a otestovali další dvě hřiště. Děti padly únavou v 8 hodin a rodiče chvilku po nich :-)

Největší zábavu však klukům poskytla terasa chalupy a dřevo do krbu, které pro ně bylo nejlepší hračkou a vystačili si s ním celé nedělní dopoledne. Dětem stačí ke štěstí strašně málo, mnohem méně, než si my dospělí často myslíme.

Na Hraničnou zase za rok, do Bedřichova určitě dříve, nejpozději v zimě na lyže :-)

Špindlerovské ukončení prázdnin

Vždycky jsem si myslela, že Krkonoše znám. Ano, znám, ale jen z jednoho místa, z Černé hory. Jezdíme tam už strááášně dlouho, poznali jsme se tam s manželem, je to moje srdcovka. Nicméně zbytek Krkonoš vlastně neznám, z každé strany jsou totiž jiné, ale stejně krásné. Špinlerův mlýn jsme dlouho odsuzovali, ale na konci letošních prázdnin jsme si ho zamilovali.

Lobovala jsem dlouho, ale prosadila jsem si ho a našla ubytování v Aquaparku - alternativa pro špatné počasí - nebyla potřeba. Ubytování bylo moc hezké, i když stravování mělo svoje nedostatky.

První den jsme po příjezdu hned vyzkoušeli vodní hrátky a bylo moc spokojení :-) Hlavně Davídek, Emička zatím není náročný klient :-)

Druhý den jsme vyrazili na Medvědín, lanovka je přímo naproti hotelu. Nahoře je krásné hřiště, děti ho měly jen pro sebe a moc se jim líbilo. Když je přestalo bavit (pod nátlakem rodičů), vyrazili jsme na Medvědí stezku. Tady musím podotknout, že Davídek je lenoch, co se chůze týče, takže naplánovaných 9 km byla výzva. Ale omalovávání medvědích symbolů ho hnalo vpřed, stejně jako dozrávající maliny a borůvky a odměna na konci - pastelky a omalovánky za splnění úkolů. Oběd na Horních Mísečkách a večer bazén.

Třetí den jsme vyjeli na Pláně a šli Mechovou stezkou zpátky do Špindlu, opět moc hezky zpracovaná stezka pro děti, na konci odměněná lízátkem a odznáčkem. 7 km v nohách. Navečer opět regenerace v bublinlách a na tobogánu.

Čtvrtý den jsme vyjeli autobusem ke Špindlerově chatě a kolem Bílého Labe sešli zpět. U chaty opět super hřiště, cestou borůvky, maliny, koně a ovečky, samozřejmě koupačka v řece a večer bazén. Opět ca 8 km. Únava už byla značná, Davídek usnul u večeře :-)

Pátý, poslední, den jsme vyzkoušeli bobovku a lanový park. Synek už začal bojkotovat chůzi, než zjistil, že jdeme opravdu jen malý kousek :-) Jsem na něj opravdu moc pyšná, protože všechny tři dny ťapal zodpovědně a ani moc neprotestoval, tatínek pomáhal jen zcela výjimečně. Emička se zase statečně nesla na zádech.

Krkonoše jsou překrásné samy o sobě, ale to obrovské množství aktivit pro děti všeho věku z nich dělá naprosto úžasnou dovolenkovou lokalitu. Už teď se těším na další  ;-)

Letní

  Léto je zvláštní čas, někdy od něj očekáváme až příliš a jsme zklamáni, někdy nás naopak příjemně překvapí.
Je to takové bezčasí, naprosto bez režimu, děti chodí spát podle toho, jak se jim chce, jaké je počasí a co jejich střelená matka vymyslí za akci, za výlet. Můj vnitřní pohon jede v létě na 150% a žene mě vpřed, hlavně, abychom byli co nejvíc venku a co nejvíc toho zažili. Takže dost často trávím večery tím, že vybaluji tašky z výletů a zároveň je plním novými věcmi na další výlet následující den. Každý týden jsme někde jinde, doma se otočíme jen na pár dní - vybalit, vyprat, znovu zabalit. Na vstřebávání zážitků bude čas až později. Někdy si přeji, aby bylo aspoň dva dny ošklivo, abychom zůstali doma. Nicméně ruku na srdce, i výlety v letním dešti jsou krásné... Zní to šíleně, ale mám to ráda. Moc ráda cestuji a poznávám nová místa. Nesnáším stereotyp a přenáším to na svoje děti. Jsou statečné a zvládají to se mnou na jedničku, častá změna postýlek v létě jim, zdá se, nevadí, vyspí se kdekoli, hlavně, že mě nebo tatínka v noci mají vedle sebe. Svoboda na mateřské je úžasná...:-)

Miluju letní horké dny u vody, na koupališti, teplé večery u grilu, u ohýnku, letní procházky po horách a v lesích. Miluju vůni lesa, čerstvě posečené trávy, vůni sklizně, dozrávajícího ovoce a zeleniny, vůni farmářského trhu, který je v létě tak úžasný a tak barevný, nevím, co koupit dřív.

Toto léto jsme strávili krásný týden ve Staňkově u Třeboně.

  

V Rakousku v Korutanech.

Proháněli jsme se na kolech a koukali na svět z výšek. 

Potěšili jsme naší přítomností babičky i dědu a strávili krásné dny v malebných chaloupkách, v Podkrkonoší a v Českosaském Švýcarsku.

Střídali jsme chvíle ve skupinách s ostatními dětmi, s okamžiky, kdy jsme byli jako rodina sami. Ty jsou vzácné, a proto cennější.

Léto je krásný čas, pomalu se chýlí ke svému konci, ještě si ho užíváme, ale upřímně už se těším na podzim. Na jeho barvy a jeho klid, kterým mě vždy naplní potom, co překonám smutek z končícího léta. A taky na ten stereotyp, který sice nesnáším, ale potřebuji ho :-)

Život bez chemie

Máme ji kolem sebe plno, ani to už nevnímáme, jen, co otevřeme oči, už je tady, dýcháme ji, jíme, pijeme, mažeme se jí... chemie. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela tak, jako teď, co se snažím přemýšlet i za ně, Davida a Emu. Snažím se její přítomnost trochu omezit. Nejde to moc, ale aspoň trochu.

Začala jsem u jídla, v obchodech chodím s lupou a čtu. Někde se nestačím divit, ale aspoň to pak nekoupím. Další krok jsou čistící prostředky. Ty moje nové nejsou bez chemie, ale jsou aspoň trochu EKO. Následuje kosmetika, to je velký krok, ale bez něj to nejde - krémy, sprchové gely, šampony. Udělala jsem velkou čistku v koupelnové skříňce a najednou je téměř prázdná. Místo krému a odličovacího mléka kokosový olej, místo sprchového gelu nic nebo jen pár kapek přírodního gelu od Nobilis Tilia a šampon?

Už od listopadu se snažím používat metodu No poo. Tedy mytí vlasů bez chemie, nejlépe sodou a octem, vajíčkem, marockým jílem nebo šampony bez chemie jako je SLS a dalších. Je to metoda pokus omyl a vlasy si musí od chemických šamponů trochu odvyknout. Ale baví mě to....:-)

Nakoupila jsem i první ingredience pro výrobu domácí kosmetiky, ale chybí mi trochu čas a to správné odhodlání. Ale jednou se do toho pustím, určitě!

Do čeho jsem se už ale pustila teď, jsou bylinky a jedlé květiny a traviny. Zatím jen opatrně a polehoučku, ale baví mě to moc. A moje první výtvory?

Fialkový sirup

Sušené sedmikrásky

Zpracovala jsem i oblíbený medvědí česnek a připravila jitrocelový sirup - už jsem vyzkoušela, Emuli na kašel. Zabírá opravdu dobře!

Ať žijí babky kořenářky :-)

5.4.2016 - krásný den

Bylo nádherně, jarní sluníčko, které hřeje a zatím nepálí, první krásný teplý den po dlouhé, i když ne tuhé, zimě. Davídek měl trochu kašel a rýmu, tak zůstal s námi doma. V úterý 5.4. jsme si udělali krásný den. Po tradiční návštěvě trhů jsme vyrazili směr zřícenina Zvířetice. Davídek s měčem, rytíři musí mít meč!

Nemůžu se nabažit té svobody, dělat si to, co zrovna chci a kdy chci. Nelimituje nás ani práce, ani škola. Davídek do školky nemusí. Sebereme se a vyrazíme, kam se nám chce. Proč ne, že? Tohle mi bude chybět, až se vrátím do práce, moc... Ten čas strávený s dětmi je úžasný, úplně obyčejný den a v něm obyčejná chvilka se promění v něco neopakovatelného a nezapomenutelného.

Proběhli jsme se na Zvířeticích, udělali si piknik v trávě, zajeli na oběd na Klokočku, pro dorty do Bakova, nasbírali fialky, odpoledne navštívili kamarády na jejich úžasné zahradě a nasbírali sedmikrásky. Nabažili jsme se sluníčka a hltali ho lačně, jak to jen šlo. Víc takových dní...

Velikonoční lyžování

Je naprosto dokonalé, jediné a jedinečné. Je to poslední lyžování. S dětmi už toho tolik nenalyžujeme, ale velikonoční se snažíme držet. Letos jsme na lyže postavili i Davídka. Naštěstí to vypadá, že sportovní talent zdědil po tatínkovi - na co sáhne, to mu jde :-) (chudák Ema, jestli tuhle část genetické výbavy bude mít ode mě). Tatínek se dmul pýchou, když junior udělal první oblouček a pod kopcem zastavil :-) Stejně jako vloni, začali jsme na Obřím sudu a pokračovali v Bedřichově - malá střediska, pro děti na začátek ideální.



Velikonoce jsme strávili tady. Symbolicky, kde jsme se s Tomášem potkali, kam nás to táhne oba. Tentokrát jsem roli instruktorky převzala já. Moc nám to s Davídkem šlo. I když nevím, kdo byl po té hodině víc unavený :-) Sokolku sjel úplně v pohodě, povětšinou šusem a s přehledem vyjel na vleku sám. Jsem na něj hrozně pyšná! :-)