Když kluci odjedou ráno do školky a do práce, zůstaneme s Emou samy. Před námi celé dopoledne. Co teď? Teď je v plánu holčičí dopoledne :-) Pokud nepotřebuju něco zařídit ve městě, zůstáváme spolu doma a užíváme si. Užívám si každý její pohled, úsměv, pohyb. Užívám si každičkého okamžiku, který spolu trávíme, samy dvě. Většinou jen tak blbneme, válíme se v posteli, Ema má ze mě překážkovou dráhu. Nebo jen sedím v pokojíčku mezi hračkami a pozoruju, jak si maličká hraje. Nepotřebuje, abych si s ní hrála. Stačí ji jen moje přítomnost.
Když začal Davídek chodit do školky, bylo mi hrozně smutno. Hlavně proto, že jedna etapa skončila, vyrostl a začala etapa nová. Ale taky proto, že už s námi nebude tak často. Docela rychle jsem si na to zvykla, tak to prostě je a je to všem ku prospěchu. Davídek má super dopolední program a já mám čas na Emu, můžu se věnovat jenom ji. Těšíme se na Davídka a celé odpoledne pak trávíme všichni společně a společně se těšíme na tatínkův příchod z práce. Je nám spolu krásně...
Žádné komentáře:
Okomentovat