Je naprosto dokonalé, jediné a jedinečné. Je to poslední lyžování. S dětmi už toho tolik nenalyžujeme, ale velikonoční se snažíme držet. Letos jsme na lyže postavili i Davídka. Naštěstí to vypadá, že sportovní talent zdědil po tatínkovi - na co sáhne, to mu jde :-) (chudák Ema, jestli tuhle část genetické výbavy bude mít ode mě). Tatínek se dmul pýchou, když junior udělal první oblouček a pod kopcem zastavil :-) Stejně jako vloni, začali jsme na Obřím sudu a pokračovali v Bedřichově - malá střediska, pro děti na začátek ideální.
Velikonoce jsme strávili tady. Symbolicky, kde jsme se s Tomášem potkali, kam nás to táhne oba. Tentokrát jsem roli instruktorky převzala já. Moc nám to s Davídkem šlo. I když nevím, kdo byl po té hodině víc unavený :-) Sokolku sjel úplně v pohodě, povětšinou šusem a s přehledem vyjel na vleku sám. Jsem na něj hrozně pyšná! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat