Když jsem ještě neměla děti, připadaly mi některé činnosti, které maminky musí dělat, naprosto odporné a představa, že je někdy budu muset dělat mi připadala jako scifi. Když se pak do té situace jako máma dostanu a nemám možnost výběru - prostě to udělat musím, nepřemýšlím nad tím. Přijde mi naprosto přirozené, že to dělám. Až zpětně mi dojde, že to je vlastně to něco, co mi vždycky připadalo strašně odporné :-)
Přesně takové mi vždycky připadalo "odvšivení". Jako opice shrbená s hřebenem u Davídkovi hlavy, vybírajíc ty drobné potvůrky, když se nevyberou všechny důkladně, je to nekonečný kolotoč, vylíhnou se nové a ty nakladou další hnidy. No, fuj. Chudák malý plakal už docela dlouho, že ho svědí hlavička, drbal se. Ale jako nezkušená matka, veškami nepoznamenaná, jsem zběžně prohlédla a nic neviděla. Nutno podotknout, že je neviděla ani zasloužilá maminka a babička Eva, která si vzala dokonce i brýle. Až pak něco ve vlasech přeběhlo a bylo jasno, takže jsme patlali olej a vybírali. Naštěstí mi pomohla pohádka, u které Davídek vydržel a já mohla vybírat. A jako správná hysterická matka jsem všechno ložní prádlo vyprala a vyměnila.
Dva dny na to přišel první pupínek, zvýšená teplota. Hurá, neštovice. Měly je všechny děti ve školce, to by bylo, aby je Dáda nepřinesl. Aspoň to budeme mít za sebou. Je to na dlouho... Naštěstí to snášel brouček celkem dobře, jeden den teploty, dvě noci neklidného spánku a pupínky. Bohužel vešky se rozhodly u nás zůstat, takže nastoupil strojek a vlasy pryč, i s potvůrkama. Však dorostou. Za dva týdny Ema - první pupínek, zvýšená teplota, neštovice vol. 2. Ta to chuděrka odnesla mnohem víc. Vysoké horečky 3 dny, 2 noci bez spánku, výsev úplně všude a hodně. Naštěstí snad jizvičky nebudou.
Velký pátek, ranní probuzení - Davídek klíště za uchem... Pro mě poprvé, nikdy jsem klíště neměla. Ale zvládli jsme, společně s tatínkem po opici :-) jsme ho vyndali. Pár dní pauza a po velikonočním pondělí, Emička v noci horečka a psí kašel, ach jo... Celý týden kašel a teplota. Co se dá dělat, s nemocemi se musí bojovat. Je nám spolu dobře i zavřeným doma, ale když už to je moc dlouho, je to dlouhé. Největším hitem byla houpačka z Ikey, kterou si prosadil tatínek a děti si ji zamilovaly. Trávily v ní dlouhé hodiny, i oba najednou, pomohla nám přežít pupínkovou etapu. Úžasná zábava :-) A teď už konec nemocí...!
Žádné komentáře:
Okomentovat